Chudáci děti

V létě se nabízí mnoho pozorování, jak se spolu mají rodiče a děti.

Docela smutně sleduji, jak v restauracích, na koupalištích, ve frontách, v dopravních prostředcích, na ulicích malé děti (než jdou do školy) – ale nejen ony – stojí, sedí, leží po boku svých rodičů, kteří v ruce drží mobil.

Užasle jsem se dívala na rodinu asi se sedmiletou dcerou, která seděla vedle nás u stolu. Oba rodiče měli v ruce mobil, holčička si chtěla povídat, ale narazila. Prý nemá rušit.

Říkám si, jakým právem rodiče okřikují děti, aby laskavě odložily mobil, když tolik malých dětí prakticky od narození vidí rodiče s mobilem v ruce?

Kolik potkáte rodičů s kočárkem, kteří drží v ruce mobil?

Kolik malinkých dětí si hraje na písku, na hřišti a maminka drží v ruce mobil?

Co tím děti učíme?

Rodiče by si mnohem více měli vážit toho, že mohou být se svými dětmi, že můžou mít společný čas, že o to děti stojí.

Až jim bude patnáct, šestnáct a víc, odičům jen zbydou oči pro pláč. Děti pak už o ně zájem mít nebudou, protože vývoj je povede k vrstevníkům. Na lítost pak už ale bude pozdě.

 

„Jako klinická psycholožka pomáhám rodičům překonávat vývojové, psychické i emoční obtíže dětí; efektivně zvládat výchovu rozumem i srdcem.“ Příběh o mně si přečtěte tady >>