Práce se slovy je zdánlivě stejně obyčejná jako modré nebe nebo prádlo na sňůře

Hyperaktivita

U některých dětí se projevují potíže s nepozorností, nutkáním k častému pohybu, střídání nálad. Takové kombinace faktorů otevírají hypotézu o rozvoji hyperaktivity. Tento pojem nebývá vždy užíván přesně, bývá zaměňován s dalšími okruhy témat (lehká mozková dysfunkce, porucha pozornosti, specifické poruchy učení). Ovšem někdy je též doprovází.
Jak se vlastně hyperaktivita objeví? Jedná se o strukturní a funkční změny mozku (nervové soustavy), v jejichž důsledku dochází k narušení určitých funkcí. K příznakům patří:

  • Poruchy pozornosti – snížená schopnost kontroly a ovládání pozornosti, jejího zaměření i délky trvání. Pozornost je snadno narušitelná, její rozsah je úzký, tj. dítě vnímá malé množství informací, mnohdy se zaměřuje na detaily a uniká mu celkový kontext. Dítě má potíže s pružným přesměrováváním pozornosti, obtížně se přizpůsobují změně činnosti. Zaměření pozornosti není výběrové, dítě věnuje pozornost prakticky všemu. Důsledkem je nadměrná a nesystematická stimulace, děti jsou vyčerpané a unavené – nejde tedy o to, že by je bylo třeba víc unavit například sportem, že by tedy měly nadmíru energie, spíše s ní neumějí pracovat a jsou přetížené množstvím podnětů.
  • S tím souvisí potíže s pamětí, dítě si obtížně vybavuje informace a více zapomíná.
  • Poruchy exekutivních funkcí – potíže s plánováním aktivit, volby strategií k dosažení cílů a samotné vykonávání plánovaných činností. Spadá sem neefektivní strategie učení, dítě plán třeba i vymyslí a má dobrý záměr se podle něj řídit, ale není v jeho silách udržet jej.
  • K diagnostickým kritériím dále patří zapomínání věcí, jejich ztrácení, dále neplnění povinností. V tomto směru se jedná o důsledek neschopnosti odlišit podstatné od nepodstatného.
  • Impulzivita: děti jsou zbrklé, neadekvátně reagují, vykřikují. Může se vyskytnout rizikové chování, protože dítě se nedokáže ovládnout – například se nechá strhnout k činnosti o níž samo ví, že se takzvaně nedělá, není správná.
  • Nadměrné nutkání k pohybu a činnosti, která nezřídka nebývá účelná, ovšem dítě nutkání nedokáže potlačit.
  • Emotivita: děti mívají proměnlivou náladu, ale není v jejich silách ovlivnit ji.
  • S hyperaktivitou se často pojí poruchy učení (jako společné východisko bývá uváděna celková menší zralost nervové soustavy), jimž je věnován další článek.
  • Můžeme sledovat, že nezřídka alespoň jeden rodič míval podobné potíže jako dítě, ne vždy rozpoznané.

  • Z popisu příznaků vyplývá, že je vysoké riziko negativních reakcí na dítě. Hyperaktivní děti mají mnohdy spoustu zkušeností s odmítáním, kritikou, zavrhováním. Jejich rodiče bývají označováni za málo schopné, i když řada z nich dělá doslova, co může.
    Děti bývají označovány za lajdáky, neposlušné. Pochopitelně to vnímají a snaží se získat dobrou pozornost jiným způsobem – vtipkováním až tzv. šaškováním ve třídě. Někdy se takto chovají v sebeobraně, protože si už nevědí rady.

    Obecně hyperaktivní děti mívají horší sociální dovednosti, což znamená, že hůře odečítají signály v mezilidské komunikaci a ne zcela šikovně reagují na druhé (vliv má i zbrklost). Některé děti jdou až do deprese, rezignují.
    Rodiče bývají zoufalí, nevědí si rady. Učitelé mívají pocity marnosti, protože výtky a usměrňování nefungují. Rodiče často bývají zvaní do školy, ale efekt snah dospělých se nedostavuje.


    Porucha pozornosti s hyperaktivitou – pohled z hlediska školního výkonu

    ADHD (attention deficit hyperactivity disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou) vzniká při spolupůsobení četných vlivů. Hlavní podíl spatřujeme v neurologických a genetických faktorech. Příznačnými projevy jsou porucha pozornosti, impulzivita, snížená schopnost seberegulace

    Obecný popis
    Obtíže celkově spadají do tří okruhů:
    1. nedostatečné udržení pozornosti, nedostatečně efektivní zaměření pozornosti; není optimální poměr mezi investovaným úsilím a výsledky;
    2. snížená schopnost potlačovat impulzy, podněty odvádějící pozornost;
    3. snížená schopnost řídit či ovládat hladinu aktivace v souladu s požadavky situací, činností, úkolů atd.

    Lidé trpící ADHD obvykle mají silnou tendenci vyhledávat okamžitou zpětnou vazbu na své konání; je tedy problémem oddálené hodnocení, reagování. Je přítomna snížená schopnost výběrově reagovat na podněty. Bývají narušené exekutivní funkce, tj. schopnost naplánovat úkon, připravit jej, rozdělit na dílčí úkroky a úspěšně je realizovat až do konečného cíle. Dominantou však nejsou potíže s vnímáním a zpracováváním informací, nýbrž s motivací a potlačováním okamžitých reakcí.

    Jako první se zpravidla objeví potíže s inhibicí (3–4 let), tj. s potlačením nutkání či puzení konat; následně se přidružují potíže s udržením pozornosti (5–7 let) a ještě později (8–10 let) obvykle přibývá pomalé tempo myšlení a celkově myšlenkových procesů.
    Dezinhibované chování (neschopnost potlačit okamžité reagování na podněty) s věkem ustupuje, potíže s udržením pozornosti zpravidla přetrvávají do dospívání. Pozornost i nadále zůstává oslabená.

    U dětí s ADHD se obvykle projevuje řada kognitivních (myšlenkových) a emočních potíží:
  • potíže s hrubou a jemnou motorikou, koordinací pohybů; děti mívají potíže s udržením správného či vhodného sledu pohybových úkonů
  • verbální i neverbální pracovní paměť a počítání v duchu
  • hůře zvládnou vyprávět příběhy, celkově slovní plynulost je oslabená
  • třídění priorit, optimální rozložení sil není optimální
  • snížená seberegulace emocí
  • předvídání následků není optimální

  • Klíčové projevy:
  • Nepozornost: snížená schopnost udržet pozornost a vytrvat u úkonů a úkolů či hrových aktivit, pamatovat si pravidla či instrukce a dodržovat je, odolávat rozptylujícím podnětům při konkrétní činnosti. Primárně se v tomto ohledu jedná o poruchu pracovní paměti, nikoli jen o sníženou pozornost.
  • Bývá přítomna nižší produktivita práce; děti častěji odhlížejí od vykonávané aktivity (včetně televize), jsou méně vytrvalé při dlouhodobějších úkonech, bývají pomalejší a s menší pravděpodobností se vrátí k přerušené činnosti. Jsou méně vnímavé vůči změnám pravidel, mají menší kapacitu flexibilně přesunovat pozornost mezi dílčími úkony. Tato snížená pozornost odlišuje děti s ADHD od děti se speciálními poruchami učení.
  • Impulzivní chování ve smyslu snížené schopnosti potlačit okamžitý popud jednat. Dětem činí potíže vydržet v klidu sedět, často se dotýkají různých předmětů, pohybují se po prostoru, zkoušejí různé možnosti pohybu. Hrají si hlučně, hojně mluví, skáčou druhým do řeči, jednají impulzivně. Činí jim obtíže stát ve frontě nebo při hře počkat, až na ně přijde řada; oddálit naplnění potřeb a přání. Objevují se potíže ukončit započatou činnost. Při výkonové činnosti trvající delší dobu se dopouštějí chyb v důsledku impulzivního chování.


  • Shrnutí potíží nejčastěji spojovaných s ADHD
    zdroj: Barkley, R. (1998): Attention Deficit Hyperactivity Disorders: A Handbook for Diagnosis and Treatment. New York: Guilford Press.
  • Kognitivní rovina:
  • mírné snížení inteligence (obvykle 7 až 10 bodů pod průměrem)
    snížený výkon ve školních dovednostech
    specifické poruchy učení: čtení (8–39 %), počítání (12–33 %), psaní (neuvedeno)
    horší práce s časem: nepřesný časový odhad
    snížení slovní i neslovní pracovní paměť
    snížené schopnosti plánování
    snížená vnímavost vůči chybám

  • Jazyková rovina
  • opožděný vývoj řeči (až ve 35 %)
    poruchy řeči (10–54 %)
    nadměrná slovní produkce nad rámec efektivity projevu
    snížený slovní projev při konfrontaci
    nedostatečné a neefektivní vyjadřování názorů
    snížená schopnost řešení úkolů založených na slovním popisu
    opožděná internalizace řeči (zpoždění ve 30 % a více)

  • Motorická rovina
  • opožděný rozvoj motorické koordinace (až 52 %)
    více "měkkých" neurologických příznaků spojených se sníženou motorickou koordinací

  • Emoce
  • snížená seberegulace emocí
    snížená frustrační tolerance (rychleji vybuchnou, neovládnou se)
    snížená pohotovost systému aktivace

  • Škola
  • problémy s chováním ve škole
    zařazení do speciálního výukového programu (30–40 %)

  • Výkonová rovina
  • potíže udržet výkon/motivaci
    nestejnorodé reagování na tytéž podněty
    snížený výkon či snížená produktivita práce při oddálené odměně
    větší problémy s výkonem při prodlužujícím se trvání úkolu
    snížení výkonu při přechodu od soustavné zpětné vazby k nepravidelné

  • Zdravotní rovina
  • větší náchylnost k úrazům (až 57 %)
    vyskytuje se opoždění růstu v dětství
    potíže se spánkem (30–60 %)
    rizika potíží při řízení v dospělosti: autonehody, pokuty za překračování povolené rychlosti