Doma necvičím, venku to jde líp?

Maminky často potřebují více odpočívání, ale čas na ně se doma těžko hledá.

Když jsem psala o hormonální józe, uvědomovala jsem si a uvědomuju si, že pro některé maminky je nad jejich síly zavřít se někde v pokoji a nechat plynout dění kolem sebe, pasivně poslouchat, jak to vlastně nejde (v některých rodinách).

Jedna maminka měla dobrý úmysl si udělat čas pro sebe, ale vyprávěla, že když slyšela, jak si manžel neporadí s dětmi, ony křičí, vynucují si věci po svém, manžel zoufale začíná zvedat hlas, vzdala to a vrátila se. Zkusila to ještě párkrát, ale nikdy z toho nic nebylo.

Jednoho dne se naštvala a přihlásila se na deset lekcí cvičení jednou týdně. Musela hodně zatnout zuby, aby odešla, protože už tušila, co se bude doma odehrávat.

Omyl!

Děti i manžel měli hezké dvě hodinky společného času. Maminka totiž nebyla v dosahu, bylo tedy jasné, že maminka nikoho nezachrání. Našli si svoje činnosti, které je společně bavily.

Postupně začali mamince dělat radost, tím, že spolu zvládli domácí práce, takže neutíkala na cvičení vysílená snahou, aby všechno stihla. Tatínek i připravil svačinu staršímu dítku a uvařil.

Manžel po několika měsících začal sám brát děti ven, sám pobízel maminku, aby si udělala čas pro sebe.

Ne vždycky má příběh dobrý konec, maminky vyprávějí, jak jim partneři vyčítají, že „si“ jdou“ cvičit a je tam nechají. A to ještě nemluvíme o tom, když „si jde“ maminka popovídat s kamarádkami! To je někde nepřekonatelné.

I v dnešní době se objeví komentáře, že odpočinout si má manžel, který je celý den v práci, ne žena, která je doma na mateřské. Jakmile ale tito tatínkové mají s dětmi pár dní zůstat sami doma nebo jinde (a to chce velkou odvahu od maminek!), zpravidla názor alespoň pozmění.

A pak jsou rodiny, kde táta vyloženě vyhání maminku, aby šla ven, odpočinula si jinde – moc dobře si uvědomují, že maminky to nutně potřebují. Ale to jsou osobně a emočně zralí tatínkové, ne přerostlé děti, které dupou nožičkami, aby si vynutily pozornost, péči, pomoc, servis.

„Jako klinická psycholožka pomáhám rodičům překonávat vývojové, psychické i emoční obtíže dětí; efektivně zvládat výchovu rozumem i srdcem.“ Příběh o mně si přečtěte tady >>