Loutková panenka

Přichází šestnáctiletá Eliška, rodiče pro ni potřebují psychologické vyšetření, protože mívá záchvaty pláče, bezradnosti. Nechce chodit do školy. Eliška je dívka s lehkou mentální retardací.

V průběhu vyšetření se doptávám, co Eliška doma zvládne za domácí práce, co uvaří, jaké možnosti cestování volí do školy, co nakoupí… A dozvídám se, že Eliška neudělá sama doslova NIC. Ani si nenamaže chleba, to udělá maminka.

Nemá žádné povinnosti. Do školy ji vodí maminka. Na nákupy jezdí s rodiči, ale nikdy nedostala za úkol ani nic přinést – jen si dá do vozíku, co má ráda. Prádlo neskládá, jen si je uklidí, když maminka řekne.

Ptáte se proč? Protože odmalička byla doporučována asistence, vedení.

Na samostatnost a samostatné přemýšlení a zvládání situací se docela zapomíná, z dětí se dělají loutkové panenky – tak jsem jim pro sebe začala říkat. Nejčastěji to bývají děti s mentální retardací či jinou vývojovou komplikací a také s Aspergerovým syndromem – dostanou úkol, splní jej, dospělí jsou rádi, jak je dítě šikovné.

Ale co bude dál????

Samozřejmě mají své limity, tomu rozumím, ale jak se o sebe postarají v dospělosti? Budou stále čekat, až jim někdo řekne, že mají umýt hrnek? Nebo že mají pověsit osušku na věšák, když se umyli?

Proč by to tak mělo být, když to zvládnou, respektive zvládli by?

Mysleme společně na samostatnost a zkusme ji s dětmi naplňovat tak, aby to pro ně bylo přínosné, aby mohly být co nejsamostatnějšími bytostmi ve svém dalším životě.

Mít zdravotní postižení či jiné omezení v rámci duševních či vývojových onemocnění neznamená, že člověk musí zůstávat hluboce pod hranicí svých možností. Ba naopak: samostatnost někdy bývá jedna z mála oblastí, kde si by si děti dokázaly dobře poradit.

Buďme tu s nimi, ale nejen pro ně. Nepáchejme dobro, ale pomáhejme jim na cestě k samostatnosti.

Jak? Šikovným prvním krokem v naprosté většině bývá odpovídat otázkou. Když se dítě zeptá, co má dělat nebo čeká na pokyn – zeptejme se: „A co teď můžeš/máš udělat?“

„Jako klinická psycholožka pomáhám rodičům překonávat vývojové, psychické i emoční obtíže dětí; efektivně zvládat výchovu rozumem i srdcem.“ Příběh o mně si přečtěte tady >>