Psychologická praxe

MÝTY O PSYCHOLOGII

O psychologii se říká, že je to věda s dlouhou minulostí, ale krátkou historií. To je pravda. Ale i během krátké historie o ní vznikla řada mylných předpokladů a zuby nehty se drží při životě:

1. K psychologovi chodí jen blázni nebo lidé, kteří jsou vážně duševně nemocní.
Tento mýtus má neuvěřitelně hluboké kořeny, stále se nedá definitivně vyplít. Kdybych měla spočítat, kolik mých ambulantních klientů by spadalo do této kategorie, bylo by to malé číslo. Jiná situace samozřejmě bude v psychiatrické nemocnici, na specializovaném oddělení pro léčbu závislostí a podobně.
Podle mého názoru má psychologie nabídku pro každého, kdo tu chce být pro sebe, kdo se chce víc poznat. Obvykle si myslíme, že sami sebe dobře známe, ale ono to tak úplně nebývá. Psychologie není pouze léčbou patologie nebo nemoci, ale i cestou k sobě, prevencí. Osobně zastávám názor, že ze spolupráce s psychologem (a berme v úvahu, že ne každý si musí s každým hned sednout) má zisk každý – kdo chce. Poznatky ze svého oboru využívám denně v nejrůznějších situacích.
Jen si vezměme, jak moc nás učí naše děti, když se je snažíme vychovávat. Kolikrát se dostaneme do úzkých, kolikrát zvažujeme, co se to vlastně děje. A proč se někomu v práci opakuje stále tatáž mezilidská zkušenost, i když už potřetí vyměnil zaměstnání? Takových situací, tipů, pohledů je nepřeberné množství.
Zatím mám tu smělou zkušenost, že čím více se lidé "navážejí" do psychologie, shazují a odmítají ji, tím více by z ní prakticky profitovali.

2. Psychologové čtou myšlenky, vidí lidem do hlavy.
S tímto názorem v různých obměnách se setkávám poměrně často. Podle mě pramení z obavy, aby nevyšly najevo určité věci dřív, než si sám člověk přeje. Je to forma obrany, sebeochrany. Pro mě představuje srozumitelnou tendenci. Když se například vydám něco řešit za odborníkem na IT, mám už předem pocit, že hned uvidí, jak jsem neschopná, protože o tomhle oboru nevím nic.

3. Psychologové lidi analyzují, je to vlastně psychoanalýza.
Sigmund Freud se vryl do povědomí spousty lidí a jeho vliv v různě konkrétní a metaforické formě přetrvává. Není divu, že si řada lidí spojuje psychologii především s jeho prací.
Psychologie je daleka toho, aby vše pojímala psychoanalyticky (a umíme vůbec definovat, co si pod zmiňovanou psychoanalýzou představíme?). Její možnosti jsou neuvěřitelně široké – vždyť psychoterapeutických směrů je více než čtyři sta – James O. Prochaska a John C. Norcross v knize Psychoterapeutické systémy (Praha: Grada, 1999) uvádějí: "Harper v roce 1959 našel 36 různých psychoterapeutických systémů; v roce 1976 našel Parloff na psychoterapeutickém trhu, či přesněji řečeno v psychoterapeutické džungli, více než 130 systémů. Časopis Time z roku 1979 uvádí, že systémů psychoterapie je více než 200. Poslední odhady mluví asi o 400 psychoterapiích a toto číslo se stále zvyšuje."

4. Psychologové jsou placení za to, že si s lidmi povídají.
Pokud úspěšná práce psychologa vypadá, jako by si s klientem "jen povídal", pak je podle všeho mistr svého oboru. Dřív mě výroky na toto téma docela zlobily, ale časem jsem si začala všímat, že se objevují v situacích, kdy se věci daří zdánlivě snadno – ovšem práce skrytá za cestou k výsledku je pro laika neviditelná.
Diagnostický i terapeutický rozhovor má k běžnému povídání daleko. Má cíl, směřování, záměr, otázky nejsou nahodilé, otevírají dveře do dalších míst, odpovědi se mnohdy stávají otázkami…

5. Psycholog radí, to dokáže každý se špetkou zdravého rozumu.
Psychologové neradí, respektive to není jejich úkol. Poskytují nabídky, nabízejí jiné úhly pohledu, vedou své klienty k poznání a náhledu, dávají jim doporučení, sdělují vlastní názory a také fakta, vyhodnocují získané informace, řada z nich i emočně sdílí témata se svými klienty, ale zodpovědnost za vlastní rozhodnutí nese každý dospělý klient sám. Zodpovědnost za rozhodování ohledně dětí přísluší rodičům.
Není pravda, že psycholog řekne klientovi, co má dělat, a on se podle toho má beze zbytku zařídit. Takto vzájemná spolupráce nefunguje. Ano, psycholog dává mnohdy pádná doporučení – a to, jak na ně klient zareaguje, má diagnostickou hodnotu pro další postup. Doporučení není, alespoň z mého pohledu a mé praxe, cílem, nýbrž prostředkem, pomocníkem.

6. Psychologie je pavěda, nemá vědecký základ.
Jaké jsou základní charakteristiky vědy?
– využívá empirické metody
– výzkumníci kontrolují proměnné a manipulují s nimi
– je objektivní
– umožňuje testování hypotéz
– výsledky lze zopakovat
– výsledky zkoumání umožňují předvídat budoucí výskyty
Pro psychologii platí vše výše uvedené.

7. Psychologie se nezabývá tělem, to je doména lékařů.
Do psychologie v posledních letech intenzivně pronikají nově vznikající a dynamicky se rozvíjející metody a práce s tělem. Každý směr má svá specifika, postupy. Významným zdrojem, z něhož práce s tělem vychází, byl Wilhelm Reich.
Práce s tělem doplňuje omezení tzv. verbálních terapií, rozšiřuje možnosti terapie.
Ke směrům zaměřených na práci s tělem patří například:

  • Biosyntéza
  • Pesso Boyden psychomotorická terapie
  • Bioenergetika
  • Hakomi terapie
  • Dynamická psychoterapie