Práce se slovy je zdánlivě stejně obyčejná jako modré nebe nebo prádlo na sňůře

Beletrie pro dospělé

Beletrie je pro mě ve světě knížek nezbytnou potravou, bez níž se nedá dýchat… Měla jsem možnost přeložit řadu literárních titulů, které mě oslovily, ovlivnily, popostrčily, zaskočily. Zkusím některé z nich vybrat:

Alex MarwoodMOTTO

  • Ztracené holky
  • Knížka A. Marwoodové je vynikající sonda do lidských duší. Nastavuje zrcadlo nám rodičům. Já osobně si z ní odnáším otázku, co všechno můžeme jako rodiče udělat, abychom své děti podpořili a připravili na dobrý život, ale také si z ní odnáším strach, co všechno se dá napáchat a dětem pak zkazit život. Přiblížím vám obsah: Amber pracuje jako vedoucí týmu uklízečů v zábavním parku Funnland. Kirsty je novinářka na volné noze. Obě ženy žijí v jiném městě, mají jiný život, jiné plány do budoucna, jinou rodinu i přátele. Zatím o sobě nevědí. Stejně jako o sobě nevěděly kdysi dávno. Pak je osud na jeden jediný den svedl dohromady a jejich život nadobro změnila děsivá tragédie, na kterou nemůžou zapomenout, i když se o to snaží sebevíc. Alex Marwoodová nenabízí pouhý příběh o neoddělitelném poutu mezi minulostí a přítomností. Vede čtenáře k úvahám nad devastujícími důsledky zhoubné výchovy v rukou rádoby zodpovědných dospělých. Nad čím vším jsme ochotni zavřít oči? Kolik dětí trpí tím, že se musí vyrovnávat s nedostatkem péče, lásky, důvěry, bezpečí a mnohdy i naprosto základních věcí?

    Druhá neméně velká otázká pro mě zní: Čemu jsme ochotni uvěřit, když se nám do rukou dostane bulvární tisk? Co se skrývá za články a fotkami, které média nabízejí? Co je vlastně pravda? Kde začíná a končí? Kdo ji určuje a kdo o ní rozhoduje?

    Deborah CrombieMOTTO
    MOTTO na svých stránkách uvádí Deborah Crombie jako Američanku, která píše klasické anglické detektivky. Její tituly jsou detailně promyšlené, důkladně propracované a všechny spojuje červené vlákno: pracovní i osobní příběh detektivů Gemmy Jamesové a Duncana Kincaida. Pro mě jsou srdeční záležitostí, při každém překladu jsem se těšila na to, až budu moci strávit další týdny s bezvadnými lidmi a navíc několikrát na místech, která znám.


  • Zmizela beze stopy (No Mark upon Her), 2012
  • Nutné jako krev (Necessary as Blood), 2010
  • Probuzené vzpomínky (Where Memories Lie), 2010
  • Zelený hrob (Leave the Grave Green), 2009
  • Všechno bude dobré (All Shall Be Well), 2008
  • Voda jako kámen (Water Like a Stone), 2008
  • Podíl na smrti (A Share in Death), 2007
  • Až za hrob (Now May You Weep), 2007
  • Případ nevěrné manželky (And Justice There Is None), 2003

  •                        

    Alexandra PotterRADIOSERVIS

  • Kde je ta holka? (Who's That Girl?), 2012
  • Tato knížka mě z produkce Alexandry Potterové oslovila nejvíc. Téma považuju za aktuální a mě samotnou vedlo k zamyšlení nad řadou věcí. Mohla jsem být i na křtu knížky, kde jsem se setkala s autorkou. Bezvadný zážitek. O čem je? O úspěšné 31leté Charlotte, majitelce PR agentury, krásného bytu, skvělého nového auta, ideálního přítele… a taky majitelce řady spousty alergií, nekvalitního spánku, problémů s jídlem i kosmetikou. Snaží se dělat všechno co nejlíp, ale ustavičně válčí s krutým protivníkem: časem. Plánuje a plánuje, ale stejně nic nestíhá, donekonečna chodí pozdě.
    A když jednou zase jede pozdě do práce a narazí na objížďku, stane se jí prazvláštní věc: na semaforu potká sama sebe. Konkrétně spatří své jednadvacetileté já. Ve svém starém autě. Jede za ním a ocitá se u svého starého bytu. Začne se sama se sebou kamarádit, se svým jednadvacetiletým já dokonce oslaví narozeniny. Snaží se mu pomáhat, aby se vyvarovalo jejích osudových chyb. Jenže ono to není tak jednoduché, jak si myslela. Postupně zjišťuje, že i ona se má od svého mladšího já co učit. Nakonec ji začne tak překvapovat, až se sama nad sebou musí víc zamyslet.
    Opravdu je v životě šťastná? Opravdu má ideálního přítele? Chce si s ním koupit ten krásný dům? Chce budovat kariéru v PR a hodit za hlavu ten rozepsaný román? Objevily se výhrady nad tím, že "náhod" bylo v knize moc, až takové nadpřirozeno. Proč ne. Docela mě mrzí název, přála jsem si, abychom zůstali u překladu původního.


    Emily Wu, Larry Engelmann NAVA

  • Peříčko v bouři (Feather in the Storm), 2008
  • Původní název nese dovětek "dětství ztracené v chaosu". Emily Wu neskutečně plasticky a názorně líčí zmatky a kulturní vřavu kulturní revoluce v Číně za vlády Maa. Snad u žádné jiné knížky jsem se při překládání tolik nenabrečela.
    Emily Wu vypráví svůj příběh očima dítěte a posléze dospívající dívky. Kniha začíná dnem jejích třetích narozenin, kdy se poprvé setkává s otcem v koncentračním táboře. Její otec byl uznávaný akademik a překladatel americké klasické literatury, avšak "doba" jej označila za ultrapravicového třídního nepřítele a v přeneseném slova smyslu ho smetla z povrchu zemského.
    Otcovo odsouzení znamenalo pro rodinu nekonečné roky ponižování, útrap; tělesného i duševního týrání. Wu vypráví příběh skrytého holocaustu, který prožily i miliony dalších dětí. Wu byla nucena bezmocně přihlížet rabování svého domova, veřejnému lynčování otce. Byla znásilněna, musela vykonávat těžkou práci, podřizovat se primitivním rituálům chudé vesnice. Fakt, že Emily Wu přežila všechny útrapy, lze považovat za zázrak, který navíc dokázala podat v poutavém příběhu odvahy, svědectví teroru a tichého utrpení.


    Maeve BinchyEUROMEDIA

  • Starý dům (Tara Road), 2007
  • Život každého z nás může změnit během jediné chvilky, jediné vteřiny. Někdy bývá nepředvídatelný, nejistý. Přináší přátelství, zradu, krutost i lásku. Knížka je o hledání a nacházení, o nečekaných změnách a odhaleních.
    Ria Lynchová se vydá ke věštkyni. Dozví se od ní věci, které jí ani v nejmenším nezapadají do kontextu vlastního života, proto je smete ze stolu a jen nad nimi mávne rukou. Jenže právě jejím velkým osudem je však odhalit velkou pravdu, že jediná jistota v životě je nejistota. S manželem a dvěma dětmi bydlí v Tara Road v honosné dublinské čtvrti. Všechno vypadá dokonale, Ria dokonce začíná zvažovat, že by si mohli pořídit třetí dítě. Bohužel zjistí, že její manžel si pospíšil a jeho třetí dítě je už na cestě. Má totiž mladou přítelkyni.
    Na druhé straně oceánu, v americkém státě Connecticut prožívá Marilyn Vineová náročné období. Její šestnáctiletý syn se zabil na motorce. Uzavře se před celým světem, dokonce i před manželem.
    Obě ženy se shodou nepředvídaných okolností setkají. Marilyn víceméně nechtěně vytočí Riino číslo a jejich světy se protnou. Slovo dá slovo a dohodnou se, že si na léto vymění domov. Ria se přestěhuje do Států, Marilyn do Irska.

    W. Michael Gear, Kathleen O'Neal GearBARONET

  • Kdo je Abel? (Raising Abel), 2005
  • Abel se stává zrcadlem otázky, co by se stalo, kdyby prehistorické buňky skutečně našly cestu do současnosti. V kontextu filmů a hypotéz o dosud neobjevených záhadách naší planety to rozhodně nebyl klidutvorný příběh.
    Genetik Bryce Johnson se vrací domů. Přivítá ho záhadný telefonát od kolegy Scotta. Vyděšeným hlasem mu chce něco sdělit. "Ten výzkum… Je to opravdové…" Než mu však stačí říci podrobnosti, je zavražděný. Ve sluchátku se následně ozve: "S kým hovořím, prosím?"
    Scott Ferris totiž tajně naklonoval embrya prehistorických buněk a implantoval je do těla náhradních matek. Výsledkem jeho práce byly čtyřleté bytosti, které popírají jakékoli mýty o Neandrtálcích coby hloupých obyvatelích této planety. Svým objevem chce evolucionisty zbavit jejich utkvělých představ o vývoji lidstva, ovšem dřív, než učiní alespoň první pokus, umírá.
    Sotva se Scottova sestra Veronica dozví, že její bratr přišel o život, dostává další ránu osudu, protože užasle zjišťuje, že ji místní policie považuje za jednu z hlavních podezřelých. Začne pátrat po tajných dokumentech, o nichž jí Scott řekl krátce před smrtí. Setkává s bratrovým kolegou Brycem, bývalou výzkumnou asistentkou Rebeccou a s jejím synem Abelem. Rebecca záhy umírá a další na řadě je Abel. Veronica, Abel a Bryce se společně vydávají na útěk před vrahy a zároveň se snaží zjistit, proč má Abel zemřít.


    "A satisfactory translation is not always possible, but a good translator is never satisfied with it. It can usually be improved."
    Peter Newmark: A Textbook of Translation